Zelená se tráva.

Blíží se konec druhého jarního měsíce, je po Velikonočních svátcích. Na zahradách kolem našich domků a chaloupek se příroda zazelenala, začala narůstat tráva a chystáme se na jarní sázení do květinových a zeleninových záhonů. Pokud máte jabloně Rubíny, které jsou citlivé na strupovitost, tak pupeny v „myším oušku“ již nestihnete, tak nezapomeňte stříkat na zelené poupě.
Doufejme, že začínající „chalupářskou“ sezonu nepoškodí nějaká další špatná zpráva. Už jich bylo dost.

 Obr. č. 1 a č. 2

Situace o výsledku jedné takové špatné zprávy z minulosti je na obrázcích č. 1 a č. 2. Na levém leteckém obrázku z loňského roku, vidíme nejbližší zalesněné okolí od
Trávnického vrchu, až k přehradě v Naději. Smrkové lesy jsou vyplundrované kůrovcem. Smutné je, že se při tom o smrku mluví, jakoby si toto „chronické neštěstí“ zavinil sám. Přitom je to nejrychleji rostoucí průmyslová dřevina. Člověk zaspal. Na druhém obrázku vpravo je situace obdobná, ale asi deset let stará (starší snímek). Paseky po smršti v r. 2010 byly v dalším roce osázeny, v současnosti tam narůstá již dost vysoké mlází. Můžeme si přát, že se tak co nejdříve stane i v případě kůrovcové  kalamity. Stejně jako tehdy si připomeneme, že paseky s barvou písku jsou opravdu na písku. Jak tenká je vrstvička lesní půdy po devastaci těžbou, je také varující.
 

 
 Obr. č. 3 a č. 4

Ještě před Velikonocemi a také v jejich průběhu vznikly fotografie z vycházek na Milštejn. Je to období, které je pro obhlídku přírodních zajímavostí nejlepší proto, že vegetace je daleko „průhlednější“, tráva, kopřivy a plevely jsou polehlé a na stromech ještě chybí listy. Základní podmínkou bylo pěkné počasí. Vycházka začíná jako často, mezi Trávníkem a Nadějí. Až na ten satelit na kapli je to idylický obrázek (č. 3).
Hlavním záměrem vycházky je však cesta k prameni Nadějského potoka. (Na mapě je potok beze jména, ale říká se mu tak (obr. č. 5).

Obr. č. 5

Potok je, jak je změřeno, dlouhý 2766 metrů a vlévá se na konci Antonínova údolí do Hamerského potoka. Je celoroční a odvádí vodu z údolí pod Milštejnem a z části Suchého vrchu. Pramení pod jižním sedlem Suchého vrchu. Tam teprve dorazíme.
Na tomto potoku (obr. č. 4) je vlevo od silničky, na pozemku chalupy čp.15, který z části obklopuje mokřad (bažina), kterou jsme dříve označili N2, vyčištěná část mokřadu. Zde si majitelé vybudovali hezký rybníček. Tím i mokřad T2 zavodnili větší vodní plochou. Jsou příkladem pro následovníky?
 

 
Obr. č. 6 a č. 7

O kousek dál za Božími mukami je budován objekt, o kterém jsme psali již dříve (obr. č. 6). Zděná stavba dostává hmotnostně asi již konečnou podobu. Necháme se překvapit, jakou „horskou architekturou“ dozdobí panorama před Jezevčím vrchem (obr. č. 7).

 
Obr. č. 8 a č. 9

Došli jsme za závoru na cestě k Milštejnu. Celá tato cesta (obr. č. 8), až téměř k Milštejnu, byla lemovaná hradbou kůrovcových kmenů. Situace se podstatně mění (obr. č. 9), i když pod hradem těžba ještě pokračuje.

Obr. č. 10 a č. 11

Dorazili jsme k mostku, kde Nadějský potok podtéká cestu na Milštejn z nové paseky, která byla jeho prameništěm (obr. č. 10a č. 11). Půjdeme dál po cestě, až v pasece uvidíme vpravo mohutný balvan (obr. č. 12). Vydáme se k němu (obr. č. 13).

  
Obr. č. 12 a č. 13

Projdeme po pravé straně balvanu až k Nadějskému potoku (obr. č. 14), na něm je Stříbrná studánka (obr. č. 15) a za ním je na konci úvozu vyvěrající pramen potoka.

 
 Obr. č. 14 a č. 15

Úvoz s pramenem má asi původní historickou podobu. Jde o hluboký zářez do svahu a pramen zde takto vyvěral i ve středověku. Pravděpodobně byl zdrojem vody pro hrad. Nedaleko nad pramenem je sedlo předělu mezi Suchým vrchem a Trávnickým vrchem. Zbyl na něm jen malý háj mladých buků.

  
Obr. č. 16 a č. 17

Vracíme se zpět k balvanu. Na jeho zadní straně vidíme dlouhou vyrovnanou kamennou zeď (obr. č. 16). Že by se jednalo o nějakou hradní fortifikaci (vojenské opevnění)? Spíše se díváme do minulosti v rozmezí 600 tisíc let před současností.
Pravděpodobně jde o ukázku z doby, kdy severské kontinentální ledovce „hoblovaly“ vznikající tvář naší současné krajiny. Ledovec geology pojmenovaný Elster 1 to prováděl 600 tisíc let před současností a po něm o sto tisíc let později ještě znovu Elster 2. Kontinentální ledovec zasahoval až někam k Bezdězu. Mocnost ledovce na severu dosahovala až 2,5km. Ledovec posunoval kameny pomalu po terénu a postupně je poskládal k zadní stěně pískovcového balvanu, který mu neuhnul. Prohlédneme si pískovcový balvan a vydáme se vzhůru ke skalní věži (obr. č. 17).

  
Obr. č. 18 a č. 19

Ve spodní části levé strany skalní brány narazíme na přírodní jeskyni, které se říká stará kovárna. Ve skále Milštejna je takovýchto jeskyň několik. Na pískovcových skalách v našem okolí jsou velmi znatelné povrchové reliéfy, o kterých jsme si mysleli, že vznikly působením moře na pískovce. Avšak moře na místě Trávníku a Naděje bylo naposledy před sto miliony let. Pískovce se zde objevily později.
Jsou to kvádrové pískovce, které vznikly na původní křídové pánvi zalité teplým mořem a postupně se sestěhovaly do mohutné pískové usazeniny poblíž Lužického zlomu. To je doba turonu, o které jsme psali v souvislosti s vrtem pro trávnícký vodovod.
 Tvarování zdejších pískovců asi však náleží povrchové erozi a hlavně působení vod z ledovců, které pod ledem jako prudké bystřiny dotvářely skalní útvary, včetně takových jeskyní, jako je stará kovárna. Podobně možná byla z písku odhalena i celá skalní věž s bránou. 

  
Obr. č. 20 a č. 21

Skalní bránou jsme prošli do bývalého lomu (obr. č. 20-21). Po kůrovcové kalamitě lom přišel o smrky. V tomto případě to ale lze považovat za zlepšení přehlednosti. Jak víme, na vylámaném pískovci stál hrad Milštejn.  Zůstaly pouze hradby hradu, které leží na ostrohu skalní věže. Ke skále, hradu a lomu se v budoucnu vrátíme. 
Lom má také zajímavou historii, stojí za to si jej podrobněji prohlédnout a představit si, jak se zde kámen těžil a jak se zpracovával technikou středověku bez střelného prachu a dynamitu. Za jižním okrajem valu lomu leží další jeskyně Nová kovárna. Tento její účel ale nic nepotvrzuje.
Stálo by za to celou plochu bývalého lomu udržovat bez náletové vegetace. Případně sem přesunout informační tabuli se stručnou historií hradu od cesty z Rousínova. Srub cvikovských trampů jen dokresluje romantickou tvář celého areálu.

Obr. č. 22

Přímo proti srubu je výjezd ze dna lomu na původní cesty do Naděje a do Rousínova (obr. č. 22). Jsme na konci vycházky, splnili jsme hlavní zadání dojít ke Stříbrné studánce. Doporučujeme, jděte se tam také podívat.

  
Obr. č. 23 a č. 24

Po celé letošní Velikonoce v Trávníku a Naději převládalo slunečné, ale chladné počasí. Nepříjemný byl prudký a pocitově “ledový“ vítr.
V sobotu 16. dubna před polednem vítr vyvrátil mohutný jasan z kraje lesa pod zámečkem. Strom padl napříč silnice, naštěstí tam nikdo nejel ani nešel. Po oznámení, během chvíle dorazila jednotka cvikovských hasičů (obr. č. 23 a č. 24).
V krátké době silnici uvolnili.

  
Obr. č. 25 a č. 26

Rozřízlý kmen byl příležitostí pokusit se zjistit pomocí letokruhů jeho stáří. Zajímavé je to i z důvodů, že stejného a blízkého stáří jsou všechny jasany v Trávníku, i v původní středověké cestě v lese vedle zámečku (obr. č. 26). Jasan u zámečku je starý asi 110 let, začal růst kolem r. 1912, na tehdy již nepoužívané historické cestě z Lipé (České Lípy) do Žitavy. Přímo v úvozu cesty rostou další čtyři jasany. Ten co padl je nejstarší. Uhnily mu kořeny.

Obr. č. 27

Velikonoční pondělí patří tradičně koledujícím dětem. V „dávné“ minulosti si jejich tatínkové zavedli koledu dospělých v neděli, přesněji tatínků a jejich kamarádů, po domcích a chalupách v Trávníku a Naději.  Pouti se říkalo 17 zastavení jara, podle tehdejšího televizního seriálu. Zastavení bylo časem i přes dvacet.  Od 14 hodin odpoledne, často do tmy, a následně se končilo v restauraci penzionu U Naděje.
 Vyšňoření koledníci, v čele s místním šramlem TDO (Trávnický disharmonický orchestr) byli „selkou“ u usedlosti bohatě pohoštěni, zazpívali její tři oblíbené písničky a připili na její zdraví. Časem se putování změnilo v soutěž odolnosti, vítěz se stal králem Velikonoc a byl korunován. Korunu podržel do příštích Velikonoc.

Byli jsme mladší a veselejší.

 
 Úsměvnou připomínkou je poslední obrázek-upoutávka tohoto článku, malebných „selek“ z Velikonoc r. 1995.

Veselí jsou bývalí koledníci stále, jen ten pochod po kopcích je již bolestivá záležitost. Tak se pochod změnil na posezení. Obsahově vše zůstalo při starém, jen tatínkové (spíše dědečkové) a „selky“ (spíše babičky) se s pohoštěním soustředili kolem ohýnku na zahradě našeho kapelníka TDO (obr. č. 27). Přišli i naši mladí a bylo nám všem dobře.
Tradice se musí zachovávat. Soutěž si již dávno nekoná.
Je třeba připomenout, že účastníci této akce (i těch v minulosti) byli a jsou členy našeho Spolku Trávník a Naděje, včetně našich příznivců Spolku. 

Závěr měsíce dubna v Trávníku a Naději se vydařil.

Všechny čtenáře zdraví 
administrátor Zpravodaje.

Trávník 28. 4. 2022

Některé informace jsou použity z publikace
Lužický zlom- hranice mezi dvěma světy.
NOVELA- BOHEMICA
Případně ze stránek Internetu.