OD CVIKOVA KE MLÝNU JEŠTĚ V MINULÉM STOLETÍ

1. 8. 2023

PO LIPSKÉ CESTĚ OD CVIKOVA AŽ KE MLÝNU,

JEŚTÉ V MINULÉM STOLETÍ

Opustili jsme v posledním povídání o historii Lipské cesty Cvikov v sedle mezi Zeleným vrchem a Trávnickým vrchem, Na Kalvárii. Na obr. č. 1 vidíme připojení středověké cesty k novověké silnici, která je dnes velmi frekventovanou automobilovou mezinárodní spojnicí Cvikovska a Německa. Zdá se, že tomu tak bylo v podmínkách její existence vždycky.
Do Žitavy zbývá „pár“ kilometrů.

Obr. č. 1

Z artefaktů, které lze v současnosti v terénu spatřit, zabírala silnice často, zejména v zatáčkách, značně široký prostor. Jak jsme již dříve informovali, vozový park s vozy s otočným předním pojezdem na malých kolech, s mechanickými brzdami se na silnicích novověku prosadil až po třicetileté válce. Čtyřkolové vozy obchodníků a formanů, ale i trénu vojsk (zásobování), do té doby prakticky projížděly zatáčky posuvným smykem, pomáhalo se i „ručním“ stranovým posunem vozu jeho doprovodem. Na obrázku (č. 2) se díváme do prostoru výjezdu dnešní silnice na konci plotu dětské léčebny ve směru na Trávník. Zprava zřejmě vyjížděly vozy do oblouku velké pravotočivé zatáčky, aby lesem z leva objely neprůjezdné sedlo na Kalvárii. Vlevo od silnice, v louce až do lesa, je v terénu znatelné, že v provozu bylo několik dnes mělkých úvozů.

Z dnešního pohledu byla tato frekventovaná silnice pro polní systém devastující. Proto byla zřejmě cesta umístěná co nejblíže údolní stráni, kde nebyla lánová pole. Je třeba připustit, že krajina zdaleka nemusela vypadat jako dnes. Především byla ve větším rozsahu porostlá lesy.

Obr. č. 2

Jak středověká, ale i „novověká“ silnice vypadala za provozu, jsme se již dříve zmínili. Hodnověrné a podrobné vyobrazení poskytují císařské otisky z doby do r. 1843. Bádání v katastrálních mapách rakouského mocnářství je sice trochu nudné, avšak jde o příležitost poodhalit, jak to na silnici s názvem „Lipská“ v úseku Cvikov - Trávník skutečně vypadalo.

Obr. č. 3 a č. 4
Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik polních měřičských skupin. V Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a pak 1837–1843.( cs.wikipedia.org/wiki/Stabilní_katastr)

V části silnice na trávnických Šancích (obr. č. 3) je parcela silnice uvedena (1) pod číslem 1079. Tato část Lipské silnice, jak je zakreslena, se asi zachovala ve středověké podobě i v novověku. Tvoří ji dva souběžné úvozy, které odděluje hřeben (val), který na mnoha místech má i své parcelní číslo 313 (2), pokud je zatravněný, je v zelené barvě louky. Nevíme, jestli v souběžném provozu více jízdních „pruhů“ tehdy platilo pravidlo pro jízdu v protisměru.

Obr. č. 5

Doputovali jsme na okraj Trávníku, kde dnes odbočuje cesta nad zámeček a do horního Trávníku (obr. č. 4). Na otisku silnice (obr. č. 5) pokračuje po pravé straně ostrohu po nově odkopáném „zářezu“, možná již odstřelem části skály pomocí střelného prachu. Kdy se tak stalo, nevíme. Je možné, že v době panování Josefa II. bylo prokopáno i sedlo Kalvárie. Možná také průjezd skálou nad strží pod Steinbergem (obr. č. 41), a tím se vyhnout objíždění přes Antonínovo údolí, rovnou do Mařenic.

6a-obr.-parcela-c.-387.jpg
Obr. parcely č. 387

Zastavili jsme se opět v místě, kde naše povídání o historii Trávníku a Naděje v době velké středověké kolonizace českého severu započalo. Bylo reakcí na nález zbytků středověké Lipské cesty v místech lesíku, v údolí vedle zámečku (obr. č. 6 a č. 7). Kdy přestala tato úvozová část silnice být používaná, není zaznamenáno. Kolem r. 1843 je na obr. č. 5 zakreslená jako slepá cesta s původním číslem parcely 1078. Je možné, že byla ještě dlouho používána jako záložní. V současnosti na jejím dolním výjezdu roste v úvozu skupina jasanů, z nichž nejstaršímu je maximálně sto let. Zajímavá je však parcela č. 387, o níž není nic známé, ale na konci této parcely je na fotografii parcely 387 v místě žluté šipky v terénu znatelná plošina se stromy, která vyvolává představu, že zde mohla stát i zájezdní hospoda. (Tato fiktivní představa byla použita již ve článku Lipská magistrála s „motorestem“ v červnu r. 2021.) Z dolního vjezdu do údolí k tomuto místu směřují i nízké úvozy končící cesty.

Obr. č. 6

Asi mnohem dříve je nahrazena provozem na dvou pravděpodobně protisměrných cestách (obr. č. 6). Do cesty vlevo je přikreslena předpokládaná trasa nové silnice Cvikov – Mařenice, vybudované v letech 1851-1852 s katastrálním číslem 1079. Tento otisk je i příkladem, že byl sice zakreslen v r. 1843, ale jako předtisk je použit i později, kdy je zde již zaznamenán stavební pozemek chalupy č. 87, která byla postavena až v r. 1893, podobně jako secesní vila na ostrohu nad silnicí.

Obr. č. 7

Mohutnost Lipské cesty na obr. č. 7, která zde „odpočívá“ možná i dvěstě let, naznačuje, že má za sebou velmi rušný a těžký život ve prospěch lidí žijících podél ní. Zajišťovala obchodní spojení měst s venkovem a se zahraničím. Byla mnohokrát svědkem bolestných dob, kdy se po ní přemisťovaly oběma směry armády nepřátelských vojáků, nebo útěku pronásledovaných obyvatel.
Kolika obyvatelům našich vesniček zajišťovala spojení s blízkým i vzdáleným okolím, se částečně můžeme orientovat podle tabulky obr. č. 8, kterou připravil Adam Novák. Je pouze orientační a je neúplná, protože zdroje informací nám chybí. (Je obtížné získat přesnější informaci i o počtu současně trvale bydlících v Trávníku a Naději.)

Obr. č. 8

*V roce 1854 měl Trávník a Naděje dohromady 895 obyvatel.
** Současný stav včetně novostaveb
Podle nedatovaného hlášení tajemníka MNV Trávník a Naděje p. Drahoty, bylo asi kolem r. 1954 v obou vesničkách 43 tzv. „přednostů domů“ (osedlých v domech). 110 dospělých a 69 dětí. Předválečný Trávník měl asi 83 domů, z toho bylo asi 25 domů později zbouráno.

Období středověku je zcela mimo odhady, v oblasti našich vesniček nebyl provedený žádný archeologický průzkum a nejsou známé žádné údaje o nejstarším osídlení. Naše nejstarší údaje Adam čerpá z Urbáře Zákupského panství z let 1560 až 1566 z Národního archivu Na Chodovci v Praze, ve kterém jsou jmenováni osedlí z Trávníku a Naděje. Tehdy jich bylo celkem 17. Z archiválie Popis zákupského panství z roku 1675, z Berní ruly z Národní knihovny. Novější údaje ze sčítání obyvatel od roku 1880 do roku 1921 (zdroj: SOA V Litoměřicích – Vademecum) a z dostupných lexikonů.
Jak opticky vypadal Trávník před r. 1938, je popsáno ve článcích v minulých ročnících našeho Zpravodaje a jeho předchůdce. Také se toto téma objevuje na webu TRÁVNÍK a VĚCI OKOLO. Pohled z výřezu pohlednice na střed Trávníku (obr. č. 10) se změnil přestavbou některých budov. Takto vypadal střed Trávníku ještě před vznikem Československé republiky, v době kdy ještě nabyl do vesnice zavedený elektrický proud.

Byl a je součástí Lipské silnice.

Obr. č. 10

Pouze pro připomenutí níže uvádíme několik fotografií, z nich jsme již dříve většinu uveřejnili. Hlavně pro informovanost mladší generace, která by měla vědět, jak vypadal Trávník v době před r. 1938, kdy byl součástí Československé republiky.

12-naves-od-c.2.jpg

Obr. č. 11 a č. 12

Obě fotografie č. 11 a č. 12 jsou asi ze stejné doby (stejné ploty). Fotografie vznikly pravděpodobně ještě ve starém mocnářství. Chalupa čp. 2 byla před r. 1945 přestavěna do současné podoby, místo stodoly byl přistavěn rozměrný sklad s rampou, který byl po odprodeji domu soukromým vlastníkům zbourán. V budově č. 2 byl umístěn MNV Trávník. Před cestou do dolního Trávníku (obr. č. 12) stojí chaloupka, která byla asi již před r. 1938 zbořena. Takto mohla vypadat náves v Trávníku již v době 18. a 19. století, kdy se zřejmě podstatně obnovila přestavba, nebo výstavba nových domů s eternitovou střechou a komíny, které byly nutné pro bezpečnější způsob vytápění a přípravu teplého jídla. Černé kuchyně vymizely.

Obr. č. 13 a č. 14

Na obr. č. 13 je pohled do Mařenické ulice, asi kolem r. 1938. Pohled na počátek trávnické návsi s konsumem a odbočkou silničky do Naděje (obr. č. 14) je od Adama Nováka, ještě s původní hrázděnou podstávkovou chalupou čp. 2, je asi z počátků I. čs. republiky (je již zavedený el. proud). Domy před konzumem po pravé straně obr. č. 13 byly zbourány, na jejich místě je parčík otočky.

Obr. č. 15

Obrázek, na který se díváme (obr. č. 15) do doby před r. 1938 patří pouze svým pozadím, na kterém je v trávnickém kopci vidět, jak vypadal statek s čp. 8, který byl zbořen. V době našeho snímku, asi r. 1954 ještě stál a říkalo se mu Bártův statek. Bártovi v něm ale nebydleli, protože používali vedlejší malou roubenku u hasičské zbrojnice s čp. 69. Lidé na obrázku již nežijí. Jsou to přistěhovalí noví osadníci, kteří v Trávníku začali hospodařit po r. 1945. V době obrázku byli členy JZD Trávník (Jednotné zemědělské družstvo), asi probíhají žně a z valníku se pytle uskladňují do skladu v místě bývalé stodoly čp. 2.
Na valníku zleva sedí pan Čáp, paní Šafaříková, paní Čápová, a předsedkyně Místního národního výboru (MNV) paní Musilová.
Opřeni o valník zleva pan Tymyk, pan Pokorný (předseda JZD), asi pan Bárta a snad pan Drahota (tajemník MNV Trávník).

Obr. č. 16

Hostinec Josefa Breitese (obr. č. 16) asi v době své největší slávy. Obsáhle se popisoval v článku Trávnická náves dnes a v minulosti II. 1. 6. 2019. Tehdejší „kulturní dům“ byl možná postavený již v r. 1756 (obr. č. 17), později byl pravděpodobně přestavěný do dnešní podoby. Informace ale chybějí.

17-tab.-breites-gasthaus.jpg
Obr. č. 17

Hostinec vedl Josef Breite, nar. 1880, s manželkou Marií.
Stavební pozemek zakoupil roku 1756 J.C. Oppelt od Hanse Wenzela Breitese, majitele č.p.2
čp. 2 (Breite) stál už v 16.století, č.p.1 je tedy o dost novější.

Starosta Josef Oppelt – bydlel a vlastnil statek č. 29 a vlastnil i dům – č. 1 – s hospodou a velkým společenským sálem. V létě měl před oknem výčepu zřízenou předzahrádku a na terase v parčíku byl velmi pěkný parkový altán pro zahradní slavnosti. Pro informaci o pravděpodobném stáří domu připojujeme tabulku s údaji o majitelích hostince. (obr. č. 18).

18-tabulka-cp.-29.jpg
Obr. č. 18

Statek čp. 29 byl původně v majetku vesnice a již stál v r. 1640. Patří k nejstarším domům v Trávníku.

Pouhý pohled na kachlové sporáky postačí, abychom si uvědomili, jaký pokrok museli lidé na Cvikovsku prodělat, i v tak jednoznačně jednoduché otázce „na čem si uvařit oběd“?

19-kachl.-sporak.jpg 20-kachl.-sporak.jpg
Obr. č. 19 a č. 20

Ve zděných měšťanských domech se kachlová kamna používala asi od 16. století, dříve jen na hradech, zámcích a v klášterech. Na venkově se kachlový sporák k vaření a otopu začal používat až v 18. a 19. století. Kamna klasicistního stylu používala ploché kachle. Na obr. č. 19 a č. 20 jsou již sporáky s pečící troubou a kamnovcem postavené na rámu se sériovým podstavcem litých litinových noh, možná již z období secese. Pořízení kachlového sporáku bylo obrovským skokem od otevřeného ohniště černé kuchyně do konfortního vaření a stolování od poloviny 19. století. Zvyšování kultury životních potřeb lidí souviselo s rozmachem industriální výroby a se vzdělaností širších vrstev lidí nové doby.

Obr. č. 21

Samozřejmostí však bylo odkouření zplodin stavebně dokonalejším cihlovým komínem a cenově dostupnými plechovými rourami a koleny, které umožnily stavět víceúčelová kamna. Na obr. č. 19 je jednodušší sporák ve výminku domu č. 29 a výtvarně i funkčně pestřejší sporák stále v provozu v jiné trávnické chalupě. Toto vybavení se v chalupách dodnes často používá i po náročných rekonstrukcích.
Další zajímavostí je, že do sporáku (obr. č. 22) se přikládá z chodby, která původně mohla být černou kuchyní.

Obr. č. 22

Na obr. č. 21 a č. 22 se díváte na kachlový sporák v chalupě zemědělce Knespela, sporák je již dříve z poloviny rekonstruován (tmavší kachle). Má ale několik rarit. Protože na statku chovali dobytek a koně, potřebovali teplou vodu proto je ve zdivu zapuštěný sedmdesátilitrový kamnovec (zachovalo se pouze torzo, protože jej nebylo možné opravit.)
Po mnoha desetiletích se ještě v našich chalupách dají najít předměty, které odkládáme, protože je nepotřebujeme, nevíme k jakému účelu se používaly. Občas zjistíme, že mají svojí historickou důležitost. Připusťme, že bydlíme v obytném skanzenu.

Obr. č. 23 a č. 24

Z dnešního pohledu do minulosti je dost obtížné pochopit, že v padesátých letech po osídlování trávnických a nadějských chalup, zůstalo uvnitř již zdevastovaných budov mnoho artefaktů z kultury bydlení původních obyvatel. Ze soukromého archivu uveřejňujeme dva snímky malovaných skříní, (obr. č. 23) je z Naděje a skříň vpravo ( obr. č. 24) je z Trávníku, obě z „bouraček“. Představme si, že jejich majitelé tento nábytek neměli soliterní, ale tvořil vybavení hlavní světnice. Po vlně krádeží v Trávníku v devadesátých létech minulého století byla jedna ukradena a tu druhou raději majitelé operativně prodali ve starožitnictví, dnes za „úsměvnou“ cenu.

Obr č. 25, č. 26,

Po mnoha letech je v současnosti dost jednoduché pomocí informací z internetu zjistit, že v inventáři chalupy máte předměty, které u vás leží v „depozitáři“ „od nepaměti“ jako součást chalupy. První tři nástroje (obr. č. 25) nabízejí možnost, že původní obyvatelé mohli být kameníci. Prvním nástrojem na stole je voškrt nebo oškrt- kamenická špice. Lidově řečeno „majzlík“(sekáč) na opracování kamenů, který používá kameník, nebo mlynář na opracování kamenů. Ten druhý je také oškrt, oba upravené kovářem, druhý oškrt je tvrdě zakalený a skvěle se s ním vysekávají díry. Třetím nástrojem, který vypadá jako oboustranná palička na maso, je pemrlice. Dodnes se v kamenictví používá pro úpravu rovných ploch na kamenech – pískovcové stupně do sklepa. Čtvrtým nástrojem je poměrně známý dvouruční poříz, na výrobu šindelů, žebříků atd. Aby bylo možné poříz použít, potřebujete řezbářskou stolici-obřeznici, ve které šindel nohama přidržíte (obr č. 26).

Obr. č. 27

Cvikovsko bylo městem pláteníků a přadláků. Nezapomínejme na sklenařinu, do dnes skvěle fungují A JE TO v Lindavě a sklárna v Kunraticích. V Trávníku „stoprocentně“ byla sklárna ve středověké minulosti, a přispěla k mýcení a vyklučení lesa. Je ale možné, že v Trávníku byla malá sklárna jako domovní dílna ještě v minulém století. V malé sklářské peci se zde možná vyráběly užitné věci denní potřeby, jako lékovky, kalamáře a jiné. Lékovky, které jsou na obr. č. 27, s jedním kalamářem nalezl autor v lese na Trávnickém vrchu. Je známé, že zřejmě při vyklízení rozmlácených skleněných a hliněných střepů, uklízených novými osadníky chalup po r. 1945, byly fůry tohoto odpadu vyvezeny na několika místech hlouběji do lesa, kde je možné v nich nalézt takové sklo. Při prohlídce jde o foukané sklo horší kvality s bublinami, do malých forem. Mohlo pak putovat na trhy za lacinou cenu.

Zbývající tři nástroje, včetně mohutné sedmikilové palice, jsou kovářskou prací použitelnou v řadě profesí v lese a na poli.

Obr. č. 28 a č. 29

Dostáváme se v Trávníku do míst, které většinou bývaly v blízkosti kostelů. Trávnický hřbitov je při silnici a byl zřízen poměrně později, než byla postavena silnice. Prvním pohřbeným, jak již se psalo, byl 26. 12. 1890 tříletý Emil Bubak. Podíváme-li se na fotografie (obr. 28, 29), tak za 133 let existence hřbitova je na celém vnitřním prostoru velmi málo hrobů. Pohřbívalo se zřejmě na hřbitově v Mařenicích a možná i ve Cvikově. Není známo, kde byli v Trávníku pohřbíváni lidé před r. 1890. Vzhledem k těžkým útrapám při nájezdech cizích vojáků na vesnice, městečka, při hladomorech, nebo epidemiích, při povstáních, lze předpokládat zvýšené počty zemřelých. Ať byli lidé nábožensky orientovaní na katolíky, nebo luterány, vždy usilovali pozůstalí o církevní pohřeb. Kde se tak dělo nevíme.
Proto čistě symbolicky vnímáme vyobrazení hřbitova v mlze na obr. č. 29 bez odpovědi.
Došli jsme po Lipské cestě až na hranice katastrů Trávníku s Nadějí, Mařeničkami a Mařenicemi. Zbývá poslední otázka, kde je v Trávníku mlýn. Jako děti jsme věděly, že „pozůstatky“ mlýnu jsou v Mařeničkách. Jeho náhon jsme měly za katakomby a hrály jsme si uvnitř tunelu na četníky a lupiče.

Obr. č. 30

Jsme stále na Lipské cestě, díváme se ze státní silnice od Mařenic na stromořadí, ve kterém je ukryta mohutná hráz dnes nefunkčního a neexistujícího rybníku, který byl vyrovnávací nádrží pro tzv. stálou vodu, s kterou mohl pracovat mlýn celoročně. Mlýn leží na Hamerském potoce, ale vodu z něj bere asi o třista metrů výše. Prokopanou hrází v místě bývalého stavidla protéká Nadějský potok (protéká celou Nadějí), který rybník také napájjel, pod silnicí (obr. č. 30) do Hamerského potoka.

Obr. č. 31

Hráz je v místě bývalého stavidla asi tři metry vysoká, v popisu knihy Technická zařízení na vodní pohon na Cvikovsku jí autor označil jako mohutnou (obr. č. 31). Hráz pravděpodobně byla postavena dlouho před r. 1735, kdy začal mlýn pracovat. Byla zřízena jako dopravní opatření zajišťující větší průjezdnost povozů. Délka hráze je asi 150 metrů a její výška s délkou klesá. Ve vzdálenosti 150m prakticky splyne s okolním terénem.

Přímo proti koruně ploché hráze, která je široká 17metrů, u vyústění náhonu pod silnicí jsou v mladém smrkovém lesíku (obr. č. 32) rozeznatelné dva mělké úvozy mezi sebou oddělené středovým valem. V průhledu mezi smrky od směru na Trávník sjížděly po jednom úvozu vozy od Trávníku a druhým úvozem vyjížděly z cesty po hrázi (obr. č. 33) vozy směrem na Trávník.
Hráz byla v mírném oblouku uměle nasypanou Lipskou cestou směrem do Antonínova údolí a umožňovala, aby středověké vozy objely neprůjezdné místo na stráni Kamenného kopce.

Obr. č. 32 a č. 33

Nejdříve několik informací k obrázku č. 34. Autor článku každé prázdniny mezi r. 1950 a r. 1960, to je deset let, trávil s rodiči v dolní Naději v bývalém statku, kterému se říkalo Brabčárna. Obrázek, o kterém je řeč, má svojí historii v tom, že byl původně vytvořen na některých názvech v terénu, které se v té době v Trávníku a Naději běžně používaly (i dospělými) nepoužívaly se německé názvy. Tím pádem bylo a je Antonínovo údolí pojmenováno v celé délce podél Nadějského potoka od Milštejnu, až za silnici Trávník-Mařenice. Ale ve skutečnosti jde o část od kapličky sv. Antoníčka až nad výjezd nad tzv. Babinec, což je původně továrna na přízi, tato verze je i v nové turistické mapě.
Medailonek s číslem 1952 je místem, kde naše parta dětí provozovala malé průtočné koupaliště na Nadějském potoce. Toto místo je dnes beznadějně zarostlé náletovými dřevinami, až k výše uvedené hrázi.

Obr. č. 34

Pro chod mlýna byla správná funkce vyrovnávací nádrže životně důležitá. Nádrž musela dopravit potřebné množství vody do náhonu. Náhon má ústí v nadmořské výšce 378mn.m., hladina v nádrži byla udržována na výšce 379mn.m.. Hltnost pozdější turbíny měla být 110litrů/sek (hltnost je technický parametr). Pokud by měla na náhonu voda výšku 0,5m, asi by krátkou dobu mohla voda mít tuto hltnost. Lze pochybovat, že by normálně mohl kanál napáječe od Hamerského potoku spolu s Nadějským trvalým přítokem, splnit potřebu 110l/sek. Na hamerském potoce začíná napáječ také stavidlem, za prahem nízkého jezu. Je ale podivné, že na císařských otiscích je zakreslena hráz v době po r. 1843, ale nikde není zakreslený rybník, přitom jak Nadějský potok, tak napáječ zakresleny jsou a mlýn již od svého vzniku nemůže bez rybníku fungovat.

Obr. č. 35 a obr. č. 36

Začátek náhonu (obr. č. 35) pod silnicí jsme jako děti prolézaly do celé chodby. Celý skalní náhon má délku 260 metrů. Výška tesané chodby je přes dva metry. Asi ve dvou třetinách chodby (obr. č. 36) je jalový přepad do Hamerského potoka. Pamatujeme, že na přítoku z tunelu vpravo bylo stavidlo, které mohlo zastavit tok do další části. Další stavidlo redukovalo odtok jalové vody (přebytečná voda) do Hamerského potoka a třetí stavidlo uzavíralo a regulovalo tok vody do hlavní chodby náhonu (obr. č. 37) k mlýnu. V naší době již žádné stavidlo nebylo v provozu, byl tam jen vodící systém pro vkládání prken.

Obr. č. 37 a obr. č. 38

Celá část chodby až k ústí do mlýna byla ještě odvětrávána dvěma velkými okny. Povrch dna byl čistý písek. Na místě, kde stojí p. Novotný byl dřevěný žlab - vantroky (které pamatujeme, překlad je „nástěnné koryto“), přiváděly vodu na jedno mlýnské kolo o průměru 5,96m, které bylo umístěné vpravo v lednici, (před vyhořením mlýna se plánovalo umístění Francisovy turbíny s max. hltností 110l/sek). Mlýn byl vybaven zpočátku jedním mlýnským složením (to je mlecí stroj s dvěma mlýnskými kameny a dalším mlecím zařízením), později pak měl dvě mlecí a jedno špicovací (na výrobu dřevité vlny?).

Obr. č. 39 a obr. č. 40

Trávnický mlýn pod čp. 52 (obr. č. 39) zaregistroval na zákupském panství Josef Pech v r. 1735 – Pechmühle, ale je tam zmínka, že na tom místě byla dříve usedlost (roubená), můžeme se přiklonit k představě, že zde stával již dříve mlýn. Náhon může být i starší a později upravený, protože hráz - Lipská silnice, tam byla mnohem dříve a možná zde byl již i rybník, protože mlýn byl na stálé vodě, kterou mohla zajistit pouze vyrovnávací nádrž za hrází. V r. 1850 koupil mlýn Franz Kreibich, (cena prodeje byla 6-7 tisíc zlatých a platila se na panství v Zákupech.) O rybníku nejsou žádné záznamy, ale mlýn je již od r. 1840 v katastru Mařeniček pod čp. 65. V r. 1927 mlýn zcela vyhořel, v roce 1938 již nebyly k jeho obnově k dispozici žádné prostředky.

Zajímavý je obrázek otisku č. 40. Chybí v něm dnešní potok z Naděje, který je od bývalého stavidla sveden pod silnicí do Hamerského potoku. Není zakreslený rybník, ale původní potok spolu s vodou z napáječe je trvale vyveden náhonem do vytesané chodby, kde trvale protéká na mlýn, nebo jalovou výpustí.
Na otisk je také zakreslena úvaha dalších staveb v Quarksaku, na Pechově parcele lesa.

42-po-r.-1735.jpg
Obr. 41, obr. 42

Na dnešní fotografii silnice (obr. č. 41) je vidět tok Nadějského potoka pod silnicí na Mařenice do Hamerského potoka. Na sousedním obrázku otisku (obr. č. 42) je zakreslena silnice v původní podobě, před ještě nepostavenou novou, která je již zde zakreslena parcelně. Silnice uhýbá velkým obloukem vpravo do louky, zřejmě brodí Hamerský potok níže po proudu než je dnešní most. Modře značený potok od hráze chybí, naopak je zakreslen jeho tok chodbou náhonu. Již je prokopán průjezd po stráni Kamenného kopce, to znamená, že již od r. 1735 se neobjíždí kopec Antonínovým údolím a průjezd po hrázi byl zastaven. Takto se jezdilo, když se „hráz“ jako silnice již nepoužívala. Původní silnice šla záměrně do velkého oblouku, aby vozy projely zatáčku na odbočce do Antonínova údolí. V té době již silnice na hrázi nefungovala, avšak pravoúhlá odbočka na Naději ano. Vozy bez rejdu by nezatočily.

40a-l.-c.-stredovek-tr.-marenice..jpg
Obr. č. 43

V místě nad náhonem jsme přejeli katastrální hranici Trávníku, jsme na straně Mařenic a při průjezdu autobusem po asfaltové silnici procházející kdysi vystříleným průchodem skalního bloku, můžeme obdivovat jízdu (obr. č. 43) nad hlubokou strží, dříve i nebezpečnou pro chodce. Tato část silnice je i dnes často dost nebezpečná pro auta i autobus.

Tím se s naší vesničkou ve zjednodušeném a amatérském bádání o její historii, spojené s Lipskou silnicí loučíme a vrátíme se do Trávníku, který si připomeneme obr. č. 44.

Půjdeme do Naděje.

Obr. č. 44